Blog je ukončen, nejspíš nenávratně:).

Září 2012

Je mi to jedno

30. září 2012 v 18:48 | Nikki Betyska |  Témata týdne
Ostatně kolik lidí to řeklo a nemyslelo to vážně. Vždyť co může být většinem lidí jedno. Je toho málo. Možná je vám jedno, že právě ve výzkumných raboratořích umírá aspoň jeden živočich, možná je vám jedno, že někoho nyní mohlo přejet auto nebo je vám prostě jedno, že jste dostali pětku z písemky. Dobrá tedy, ale je to opravdu jedno? Některé věci co jsou nám jsou "jedno" by neměli. Některé jsou nepodstatné, jiné jsou důležité. Některým můžete zabránit, jiným ne. Ale přesto dejte si otázkou je: Jak poznáme, že je nám to opravdu jedno?

Tento text vychází z mojí hlavy. Děkuji, že ho nekopírujete beze zdroje.

Články s trochou kritiky schválím.

1.kapitola - Tajemná stáj

29. září 2012 v 15:15 | Nikki Betyska |  Tajemná stáj
Už je to tu zase. Tma, černá a nebezpečná. Jdou po mně. Přízraky. "Mňau" od někud slyším. Na mně se dívají dvě velké zelené oči. Slyším zvuk kopyt. Na koni jede moje máma. Skáčou. "Néé" slyším se křičet. Máma s koněm skočí. Kůň ji zhodí a máma padá... "Deniso, zase máš noční můry?" vzbudí mě z příšerného snu táta. "To je dobrý" odpovídám a lžu, táta to ví, jelikož se na mě podezíravě dívá. "Můžeš mi všechno říct, však víš" řekl a podíval se mi to očí. "Fakt jsem o.k." lžu dál. Vím, že táta mi nevěří, když to je teprve rok co máma umřela když spadla z koně. Ano velmi jsem koně a ostatní zvířata milovala. Ale od toho dne se všeho bojím. I třeba rybiček. Psycholok říká, že je to přirozené. Já si to nemyslím. Je mi totiž 12, dost na to abych začínala s pubertou. Táta si myslí, že když má ranč plný zvířat a takovou zoo a navíc je zvěrolékař, že to přestane. Já si tím, ale nejsem jistá. I Nemo se na mě dívá. Nemo je rybička. Prostě měla bych někde tady začít, říkal psycholog. Já, ale nemám Nema ráda. Žádné zvíře a nikdy mít nebudu. No, ale co já vím. "Potřebuješ se vyspat" vytrhl mě z přemýšlení táta. "Jasně už jdu" říkám jen.

Zvíře z kaštanů

29. září 2012 v 14:30 | Nikki Betyska |  Tvořím
Dnes mě napadlo k čemu vlastně ty kaštany máme. Tak jsem se rozhodla z nich něco vytvořit. Já vím většina si řekne, že udělat nějaké zvířátko z kaštanů dokaže i malé děcko. Kdo to neskusil neví. Taky mi to připadalo velice snadné, no brzy jsem změnila názor. Protože kaštan se mi nechtěl propíchnout. Nakonec jsem si na to vzala nůž. A zvířátko je na světě a každý už si ho může představit pod něčím jiným.


Kaštan na to

28. září 2012 v 16:35 | Nikki Betyska |  Ostatní
Nevím, jak mám školu mám málo času, jak mám volno nevím co dělat. Tak je to se mnou. A proto padlo rozhodnutí, že rozveselím sestřičku, ne, že by byla smutná Smějící se. Nevím co na tom je, ale děcka prostě strašně rádi sbírají kaštany. Tak jsme se vydali na kaštany. Kaštan byl kam jsem se podívala. No očekávavala jsem, že se budu nudit tak jsem si vzala s sebou foťák. Přidávám kaštánek:

Člověk na talíři a otravné norče

24. září 2012 v 19:59 | Nikki Betyska |  Ostatní
Nechci napsat něco ve stylu, že jsem kanibal a i kdyby jo, tak jestli mě znáte stejně byste tomu nevěřili. Někdy se vám taky podařilo, že scela náhodou vám se ztvořil obrázek? Mě se to stalo o víkendu u rajské. Zde fotka:


To si nenechám líbit malej čerte!

21. září 2012 v 14:43 | Nikki Betyska |  Společná rubrika
I když není mikuláš mi máme doma čerta už 1 rok a 8 měsíců (možná míň,možná víc). A ano mluvím o Lili. Možná se vám zdá roztomilá a říkáte, že byste si ji hned vzali domů. A hm Kubík je taky se svýma kukadlama andílek. Jenže kdo by vyhrál kdybych měla sestavit test zlobivosti? Lili. Má v duši totiž taky útěkářkýho duha, ale horšího když chtete vědět. Zde článek:
Ahoj,tak jsem si řekla že napíšu téma týdne které se k mému příběhu hodí,nebudete věřit.
Příběh podle pravdy:
4.ledna 2012 o půlnoci jsem nemohla usnout.V mém pokojíčku na sředně vysoké skřínce je klec s mím morčetem Sally.
Najednou jsem se podivila,protože v kuchyni to přestalo šramotit (obyčejně to tam šramotí,protože je tam křeček Lili).Ale nezačala jsem o tom přemýšlet,protože jsem byla fakt unavená.

Útěkář utíká, jen se za ním práší!

18. září 2012 v 19:08 | Nikki Betyska |  Společná rubrika
Pokud máte morče, zlobivé morče víte o čem mluvím. pokud ne budete se chechtat. Tento článek je o mém Kubovi. Opět. Z titulu malého zlobivce přešel na mazlíka, z mazlíka na dobrodruha a z dobrodruha na útěkáře. Ale to je Kubík. Kubík který mi vždy připomene kdo je to hlavní. Jenže on má vždy svou hlavu! Za každou cenu. Podvůrka malej vždycky když se mu něco nelíbí tak chce kousnout. A to platí i pro veterinářku. "Bacha kouše!" No a Kuba přišel bohužel na to co se mu při fotkách v trávě nabízí. Totiž útěk. Hrůza no. Kdo by tušil, že takové malé zvířátko je tak chytré. Dám na zem, připravuju foťák, chci začít fotit a kde je Kubík? Ano tak to probíhá. Naštěstí jsem ho vždycky hytla. Už mě to přivádí k tomu přestat ho fotit v trávě. I když mám jedno řešení. To neůčinější. Po kterém nebudu muset běhat jak morče na útěku. Postrojek pro morčata. Ano koupím ho. Brzy. Kubíku těš se. A na závěr jedna povedená fotka:

Něco víc o mém klubíčku

18. září 2012 v 18:57 | Nikki Betyska |  Společná rubrika
"Klubíčko černé, malinké potěšení se kterým mi špatné myšlenky utíkají."
Tak jednou věcí cituji mojeho křečka. Lilinku. A samozdřejně její černobílí kožíšek který když si ho pohladíte přivádí vás to k jiným myšlenkám. Nevím proč, ale Lilin kožíšek je krásně jemný. Ale, protože je Lili už strarší hodně spí. A tak se mi za neúspešných půl roku podařilo vyfotit Lili.


To je šílené!

18. září 2012 v 18:05 | Nikki Betyska |  Ostatní
Tak dobře začneme od začátku až ke konci. Koho by to napadlo, že? To víte moje inteligence Smějící se. Nevím proč jsem začala psát téma týdne i když se mi úplně nehodilo. Ale musím uznat, že trochu vlastně jo. Už mě bolí nohy z věčného přecházení z hodiny na hodinu, bolí mě hlava z opakování a no nemám skoro žádný čas na to se bavit. Nové předměty jsou lehké, potíže mi dělá nejvíc jeden starý předmět angličtina. Spoustu úkolů ze všeho, prostě šílenství.

Navrhuju 3. projekt

14. září 2012 v 14:40 | Nikki Betyska |  Aktuality
Ne vždy se děje něco zajímavého o čem by se dalo psát. Třeba kdybych psala každý den jednu větu že jsem byla ve škola, asi by to nikoho nezajímalo. A tak navrhuju 3. projekt, pokud chcete aby stálí i noví návštěvníci měli vždy co ke čtení. Tak udělám takový fantasy román, co vy na to? Dám vám okusit úvod který si k tomu představuju:

Tajemná stáj- díl 1

Napínavý příběh o dívce
která žije ve stáji se svým tátou.
Ale bohužel ke koním nikdy něměla
moc velký vztah, mála se jich.
Dokáže se skamarádit s koňmi?
A co ten podivný kůň Jack?
Tak jak to všechno dopadne?

Mám se začít dát do psaní? Já myslím, že určitě. Však když mě to bude bavit budu psát i pokračování fantasy románu. Jdu vykoumat projekt!