Blog je ukončen, nejspíš nenávratně:).

1.kapitola - Tajemná stáj

29. září 2012 v 15:15 | Nikki Betyska |  Tajemná stáj
Už je to tu zase. Tma, černá a nebezpečná. Jdou po mně. Přízraky. "Mňau" od někud slyším. Na mně se dívají dvě velké zelené oči. Slyším zvuk kopyt. Na koni jede moje máma. Skáčou. "Néé" slyším se křičet. Máma s koněm skočí. Kůň ji zhodí a máma padá... "Deniso, zase máš noční můry?" vzbudí mě z příšerného snu táta. "To je dobrý" odpovídám a lžu, táta to ví, jelikož se na mě podezíravě dívá. "Můžeš mi všechno říct, však víš" řekl a podíval se mi to očí. "Fakt jsem o.k." lžu dál. Vím, že táta mi nevěří, když to je teprve rok co máma umřela když spadla z koně. Ano velmi jsem koně a ostatní zvířata milovala. Ale od toho dne se všeho bojím. I třeba rybiček. Psycholok říká, že je to přirozené. Já si to nemyslím. Je mi totiž 12, dost na to abych začínala s pubertou. Táta si myslí, že když má ranč plný zvířat a takovou zoo a navíc je zvěrolékař, že to přestane. Já si tím, ale nejsem jistá. I Nemo se na mě dívá. Nemo je rybička. Prostě měla bych někde tady začít, říkal psycholog. Já, ale nemám Nema ráda. Žádné zvíře a nikdy mít nebudu. No, ale co já vím. "Potřebuješ se vyspat" vytrhl mě z přemýšlení táta. "Jasně už jdu" říkám jen.


Hm, je světlo. Za oknem mě přivítají rudé růže a Nemo z akvárka na polici. Je víkend, zase. Nemám ráda víkendy. Nemám co dělat. Kdybych chtěla můžu mít přitom i své stádo koní. Kdybych chtěla. No, ale už vím. Půjdu fotit. Maminka moc ráda fotila, mám to po ní. Nejvíce přírodu a zvířata. Já většinou fotím rostliny. Pak jsem se podíval na Nema. Možná bych se o něho mohla opravdu starat, on mi přece nic neudělá. Nemůže se na něm skákat. Nemůže kousnout a navíc bych tátovi udělala radost. Ta myšlenka mi připadala zajímavá, co se to se mnou stalo. Rychle jsem si zavrhla. No a co ho vyfotit? To by byly určitě krásné fotky. Krásné fotky oranžové rybičky, to by šlo. Fotím. Jde to krásně. Neuvědomuju si čas, když v tom, někdo otevírá dveře. "Už si vhůru Deniso? Nechceš jít dneska na svou zahrádku? Můžu ti pomoct." řekne táta, ale v tom mě uvidí. "Nemo je úžasný, že?" se najednou zeptá. "No, jenom jsem neměla co fotit" řeknu. Táta se na mě spokojeně usměje. Vždyť v srpnu jsem se k němu, ani nechtěla přiblížit. "Tak dobře tati, půjdeme na zahrádku. Jsem zvědavá jak se daří květinám." říkám. Vlastně ti chci něco ukázat řekl táta a vede mě do jeho zoo v mavilonu rybek. "Co říkáš, nechtěl by Nemo kamarádku?" řekl táta. "Co já vím?" odpověděla jsem. "tak to necháme na někdy jindy co?" přemýšlel táta. To je teda člověk, pomyslela jsem si. Jednou mě uvidí fotit rybičku a už chce mi dát další. Možná si myslí, že by mě bavilo pěstovat rybky nebo co. Má možná pravdu. Co já vím.

Šla jsem se vypravit na zahrádku. Byla moje, sice maličká, ale moje. Mohla jsem si tam pěstovat co jsem chtěla. Táta by mi klidně dal mnohem větší, ale já prostě nechtěla. Malé políčko mi stačilo. Vždycky se mi líbilo když jsem si tam sedla na lavičku a dívala se. Někdy jsem tam i fotila. Berušky, motýli a všechno co mě napadlo. Dneska, ale vypadalo, že začne pršet, proto jsem raději šla. Táta zrovna hnal koně z pastviny a chtěl aby celou zoo a ranč všechny zvířata byli schované. Já ostatnějsem se chtěla schovat taky. Když jsem přišla podívala jsem se na Nema. Měl už akvárku špinavé. Řeknu tátovi. Určitě bude chtít abych skusila udělat něco sama. Možná to skusím, možná ne.

Začne se Denisa zajímat o Nema? To se dozvíte v další kapitole.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lps-eliska lps-eliska | Web | 29. září 2012 v 20:57 | Reagovat

ke to moc pěkný :) hele prosím, mrkenš na tenhle odkaz? http://lps-eliska-gabinka.blog.cz/1209/nova-rubrika
prosím, je to moc důležitý :(

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama