Blog je ukončen, nejspíš nenávratně:).

2.kapitola - Tajemná stáj

30. prosince 2012 v 13:45 | Nikki Betyska |  Tajemná stáj
"Né, prosím né!" Zase je to tady. Noční můry. Kůň na něm matka. Sen, ale pokračuje jinak než normálně. Matka se na mě usměje a říká : "Podej mi ruku a bude všechno v pořádku, budeme spolu." utíkám tedy pryč. Zalije mě voda a s křikem se vzbudím. "Deniso vše v pohodě?" ptá se táta. Podívám se na polici. Nemo visí hlavou dolů. Je mrtvý. Zavřu oči a doufám, že je to zlý sen. Táto to taky uvidí. Nervózně mrkne. "To bude dobrý" říká mi. Ale mě je to jedno. Byl to jeho nápad. Utíkám pryč. Ven, když si uvědomím, že mám na sobě pyžamo. Nevadí mi to. Už jsem shoro u ohrady. Zatáčím směrem k lesu. Třeba uteču to bude v pohodě.


Tak jsem to dopadla. Pod smrkem, ubrečená holka v pyžamo. Podívám se na slunce, zavřu oči. Tajednou sebou trhnu a otevřu je. Nad sebou vidím dvě oči. Podívám se dolů, dvě černé štíhlé nohy a kopyta? Ale je to kůň. Na boku má napsáno Jack. Že by vypálené? Jack. Zavřu oči a otevřu. Nic tu není. Tak se tedy rozhodnu, že to byla blbost s tím útěkem a kráčím domů. Uklidňuju se. Ten kůň byl to jen sen. Někdy už jsem ho viděla. Přemýšlím a málem vrazím do stromu. Podívám se kolem sebe a najednou vím, že jsem se ztratila. Ach né! To není možné. Najednou za sebou uslyším zvuk kopyt. Je to ten samí kůň jak se sem dostal? Zastaví těstě u mě o pár kroků ustoupím dozadu. Opatrně se zeptám: "Ztratit jsi se?". On zakývé hlavou jako, že ne. Sleduju ho. Utíká pryč a najednou se zastaví a podívá se na mě. Tak dobře já půjdu za ním. Už tak mi nikdo nepomůže. Kůň tedy zpomalý a jde krokem. Najednou je přede mnou tátův ranč a kůň nikde. Je to vůbec možné?

" Kam si šla?" slyším najednou volat tátu. "Máš domácí vězení, všude tě hledám, já vím, že je to hrozné, že ti umřela ryba, ale nemusíš kvůli tomu utíkat, že ne?" nakazuje. Podívám se tátovi do očí, má je celé ustrašené. Zamumlám "Jdu do svého pokoje" a tak teda jdu.

Podívám se na polici. Žádné akvárku už tam není. Vedle prázdného místa je fotka. Stojím tam jako malá vedle nějakého koně. Píše se tam: Deniska a Jack. Je úplně černý. "To je on, ten kůň z lesa, ze snu ten na kterém jela moje máma" slyším se říct. Už je mi všechno jasné. Musím ho najít. On má být po smrti, nemůže to být teda duch přemýšlím. Cítím, že mám na sobě husí kůži. Brečím. Zavírají se mi oči. Prázdno.


Začíná to být dost napínavé. Co se stane dál? Nenechte si ujít 3. kapitolu která možná vyjde už v lednu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama