Blog je ukončen, nejspíš nenávratně:).

Srpen 2013

Blog slaví 1 rok

28. srpna 2013 v 13:19 | Nikki Betyska |  Aktuality
Pokud máte náladu si toto číst pohodlně si sedněte a poslouchejte (rozumějte čtěte). Dneska se to trochu protáhne.
Když jsem tento blog přesně před rokem založila, slibovala jsem si od něho hodně. Založila jsem si ho když měl můj původní blog přes rok. Potom jsem na něho přestala chuť psát, protože jsem zavítala do úplně jiného světa kde byl snad nejlepší kolektiv. Byla jsem najednou ve zvířecí části blog.cz. Bohužel mnoho úžasných lidí, kteří psali stejně úžasné články odešli na weebly. Moje skoro všechny nejoblíbenější blogy už tady nejsou, což mě moc mrzí. Ale já jsem zůstala a až budu chtít web založím si ho, ale já jako malá holka chtěla blog, né? Těžko bych si zvykala na něco jiného.
Ale dost už takových řečích určitě jsou někteří zvědaví jestli něco blogu "nadělím". Ne, nic mu nedám, já ne, důležité je co on dal mně. Díky němu jsem dosáhla vůbec nejvyšší návštěvnosti blogování (1000), což byl úspěch a ty moje bláboly už najednou nebyly tak špatné. Doufám, že mi společně pomůžete splnit hranici aspoň 2000 než budu slavit druhý rok, nebo taky ne. Naučila jsem se líp fotit a víc jsem se začala zajímat o svoje mazlíky. Najednou mi nezáleželo na počtu. Naučila jsem se trochu lépe fotit, což je super, protože díky tomu mám sen dostat se na umělku (uměleckou školu). Taky jsem se naučila dělat lépe grafiky, což také souvisí s umělkou :). Takže mě toho dal celkem hodně.

Jak jsem Kubu učila na postroj

12. srpna 2013 v 15:00 | Nikki Betyska |  Příběhy
Už dlouho jsem si říkala proč mám Kubu tak ráda, když je to taková kousavá potvora a vůbec. Říkala jsem si proč ho mám. Včera jsem si připomněla proč :).

Nevím občas mám takové nálady "Musím něco to morče naučit". Jo a zrovna včera jsem takovou náladu měla. Napadlo mě, že zkusím Kubu naučit na postroj. Jasně to už tu bylo mockrát, vždy bez úspěchu. Hledala jsem, jak se to pá udělat s pomocí strejdy Googlu. Našla jsem, že se to má morče učit když má jeden až tři měsíci. Což bylo k smíchu v tu dobu jsem postroj zaprvé neměla a zadruhé když jsem ho měla ač byl mladší stejně to bylo k ničemu. Vždycky je naděje ne? Jaký je rozdíl mezi měsícem a rokem, no asi dost velký když jste jepice :D. Stejně jsem to zkusila. Přinesla jsem si na to mrkev a Kubovi ji nabízela. Zatím jsem chtěla aby si zvyknul na to co musí mít vepředu. Poprvé úplně v pohodě vesele si chroupal a měl to na sobě. Ale podruhé už to bylo horší. Už předtím jsem ho musela nahánět po celé kleci. Když jsem to zvládla Kuba začal jančit stylem "Musím to ze sebe dostat za každou cenu!". Kdyby trocho víc přemýšlel a řídil se příslovím "Dvakrát měř, jednou řeš" třeba by přišel na to, že zadem to prostě nepůjde. A stalo se to čeho jsem se bála, Kuba se v tom zasekl. Ono by to bylo strašně směšné kdyby se ten chudáček nedíval na mě štěněčíma očima a neprosil o pomoc. Jo, musela jsem risknout, že mě kousne, byla to přece z části moje vina, ne? Sebrala jsem jsem všechno odvahu a chňapla po něm. Nekousl mě, překvapivě. Asi si řekl, že se nechá napospas osudu. Šikovně jsem mu to odepla a rychle jsem ho vzala. Uf, já jsem to dokázala. Položila jsem si ho na nohy. Za chvíli se zpamatoval a chtěl utéct z mojeho klíne, já jsem mu to, ale nedovolila. Já jsem prostě ta co ho musí dát zpátky do klece nebo bude utíkat vždycky. Ukdlidnila jsem ho zbytkem mrkví a hlazením, které si nechal líbit. Potom co mi došla zásoba mrkve, sice ne úplně, ale Kubiš už chtěl zpátky a byl přežraný, vzala jsem ho a dala ho do klece.Těším se na další cvičení :).

Fotka vyděšeného Kubíka na mojich nohách

Měla jsem růžové brýle

9. srpna 2013 v 15:51 | Nikki Betyska |  Příběhy
Kdysi jsem podala přihlášku do jednoho populárního fotografického klubu. A potom jsem na to samozdřejně zapomněla a i když to tam bylo už od května až včera jsem se dozvěděla, že nejsem přijatá. Vlastně jsem si to myslela :D. Upřímně některé fotografie na tomto blogu mě osobně děsí. V pondělí jsem si připomněla jak ráda fotím. Ono je něco jiného vzít foťák a mobil. Takže mám nový cíl, hm čistě náhodou se naučit fotit. Proč to píšu? Protože ty moje "veledíla" budu dávat sem. A až se něco víc naučím, koupím si dražší foťák. A taky si stáhnu lepší grafické programy na upravování. PhotoFiltre prostě není nejvhodnější.
Ode dneška budu více nad fotografiemi přemýšlet a když mi to vydrží bude to úplně něco jiného. Mám před sebou dlouhou cestu a k dokončení mám 3 roky což není tak málo, ale ani moc. Sice se nikdy nevyrovnám nějakým úžasným fotografům (tak moc si nevěřím :D), ale aspoň se na to dokážete dívat. A chce to cvičit a cvičit, moje stále modely, které budu otravovat je Kuba a Zuzka, potom vždycky když půjdu k někomu kdo má mazlíka/y budu cvičit i tam (samosebou s dovolením) a jak se znám budu otravovat i venku :D. Potom budu fotit přírodu a mohla bych pokračovat. Vypadá to už vážně jako předsevzetí, no co už, proč ne předsevzetí do nového školního roku...
A potom když budu spokojená s fotkami dám přihlášku znovu :)).

Cvakání mojich zvířatek, ve fotkách nehledejte smysl jenom jsem si hrála :D




Když se splní sen o "dokonalém" křečkovi...

5. srpna 2013 v 19:48 | Nikki Betyska |  Společná rubrika
Ahojte návštěvníci jak jsem slíbila v článku, který jsem smazala uděám článek. Dneska vás budu otravovat mými řečmi taky fotkami. Fotky jsou foceny foťákem a jde to samozdřejně vidět. A kdybyste je chtěli ukrást, podepsala jsem je, protože si myslím, že se některé suprově povedly.
Napřed dvě fotky z procházky, pak se mi bohužel vybila baterka. Procházka to bylo celkem nudná takže tak. Stejně je doma nuda celkově, nic se neděje :).
Ten pohled mě fascinuje
Mladý stromeček