Blog je ukončen, nejspíš nenávratně:).

3.kapitola - Tajemná stáj

4. prosince 2013 v 20:11 | Nikki Betyska |  Tajemná stáj

"Moje hlava" mumlám, když otevírám oči. Rozeznávám světlo kolem mě a zvuky. "Kde to jsem?" zeptám se ženy, co se na mě usmívá. "Omdlela jsi, potom jsi asi dost spadla, protože máš otřes mozku" řekne mi nervózně. To by vysvětlovalo tu bolest. Takže jsem, hm v nemocnici? "A kdo je on?" zeptám se té ženy, když na mě civí nějaký pán. "To je přece tvůj táta" řekne, ale netváří se jako by ji překvapilo, že ho nepoznávám. Sakra, já jsem ztratila paměť. To je teda něco. Nevím proč, jsem nějaká unavená a oči mě neposlouchají. Vidím už jen mlhavě. Dobře se teda vyspím, vzkazuju svému mozku.

Otevírám oči, ale vidím jen samou tmu a slyším zase zvuk kopyt. Jak se ten kůň dostal do mého pokoje? "Jacku?" oslovím ho opatrně. On mi nastaví hřbet a já chápu. Nasednu a někam jedeme. Do dálky, tajemné. Ven velkým oknem. Něco mě táhne do lesa. Vidím postavu. Vypadá jako máma. "Neboj se bude to dobré" řekne mi ta průhledná postava. Vracíme se zpátky. Lehnu si a dumám, jestli to byl sen.
Hm, další praštěný sen, ale já bych přísahala, že existuje. Jack! Nervózně se podívám po hodinách, venku už je tma. 20:00 vidím na hodinách. Pociťuju bolest, proto mačkám tlačítko, kterým se volají sestry. Přijde ke mně příjemná, starší zdravotní sestra. Vysvětlí mi, že to prostě tak pár dnů bude a s úsměvem na tváři se mě ptá:"Nechceš si zavolat?" Kývnu hlavou, chci. Jsem rozhodnutá zavolat tomu muži, který je údajně táta. "Kdo je?" ptá se smutný hlas v telefonu. "Tati,"slyším se říkat. "Měl jsem o tebe hrozný strach, slib, že to neuděláš," odpovídá. "Slibuju" říkám, ale na ruce překřížím prsty. Musím tomu přijít na kloub, co je ta tajemná postava koně a proč. V hlavě mám tolik otázek. Proč mi na ně nikdo neodpoví! Možná by byl jeden člověk. Moje bláznivá teta, na kterou si začínám vzpomínat. Táta nikdy nechtěl, abych se s ní stýkala. "Haló je tam někdo?" ptá se táta v telefonu. "Promiň, zamyslela jsem se," říkám tomu muži "nevíš náhodou jaké číslo má teta Agáta?" Och, to bude zase řečí, pořád nevím, jestli opravdu mluvím s tátou, ale přitom na tetu Agátu jsem si vzpomněla! "Chceš s ní mluvit? Mm, tak dobře už nejsi takové škvrně a myslím, že můžeš…" povídá a skutečně mi řekne tetino číslo. "Ahoj a díky" loučím se ve spěchu. "Můžu si zavolat i zítra?" ptám se té příjemné sestřičky. "Jasně" odpoví a věnuje mi další úsměv. "Této, jestlipak bys se mnou vyvolávala mámu?" zamumlám a nečekám odpověď. Je na čase jít zpět do říše snů.
Zavolá Denisa tetě Agátě? Vzpomene si, kdo je její táta? Kapitola je dlouho připravovaná, další by mohla vyjít ještě v prosinci :).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rose♥ Rose♥ | Web | 5. prosince 2013 v 9:35 | Reagovat

Ahoj,
na mém blogu probíhá kontrola AFFS!

2 Caroline Caroline | E-mail | Web | 6. prosince 2013 v 19:13 | Reagovat

To je skvělé :)
Hrozně dobře se tvá "knížka" čte ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama